Ostrov : Augustinova věžička

28. 11. 07 ||| Objevil se u mě Moucha (Jan Duchoň), něco jsme poladili a vydali jsme se za boulderingem. Už druhým dnem bylo v okolí Tisí krásně, nebyla žádná chumelenice ba ani mlha a toho se muselo využít, kdo ví kdy tady zase bude tak hezky... Sněhu tu není moc, ale je a plácat se jím někam daleko se mi rozhodně nechtělo, proto padla volba na Ostrov. Je tam dost boulderingu blízko od auta, pár kousků dokonce i přímo ze silnice... Nahoře u silnice byly šutry ováté sněhem a mokré a tak nezbývala jiná volba nežli Augustinova věžička.


Věžička je vlastně spíše balvan a to hezky velký. Nalézá se přímo pod Ostrovskou dominantou, kterou je bezesporu věž Císař. Přístup k bloku je nejlepší ze silnice, tak 50m na silnici za rybníkem směrem k hranici u plynových nádrží svahem nahoru, šutr je vidět už z cesty... Napřed jsem měl pocit že si tam moc nezalezeme, ale po chvilce jsem si začal vybavovat starý bouldry a variantičky, což mělo za následek: bouldrování až do tmy a naší velkou spokojenost, prostě lepší než na stěně...
 



Poprvé jsem na tomto balvanu bouldroval už tak před 10 rokama. Spolu s Růžanem jsme se marně pokoušeli o traverz v údolce a už tehdy jsem věděl, že tenhle šutr jednou bude v kurzu, vím to i dnes, ale kdy to bude, tak to vážně netušim... třeba už brzo... Jenže takových šutrů tady je, že na tenhle není moc času. Párkrát jsme tam bouldřili s Ondrou, spolu jsme dokonce celý balvan čistili a upravovali okolní terén. Zatím je zde asi 10 bouldříků a variant a samozřejmě i pár projektů s velkým P.

[1] z 1 do A : Rozhýbátko,sd 6a+/b
(kamkoliv jinám z1 je projekt)
[2] z 2 do A : Měká radost,sd 6b+/c
[3] z 2 do B : Projekt,sd 7a+? bez hrany?
(kamkoliv jinám z2 je projekt)
[4] z 3 do C : Projekt,ze stoje 8a+?,sd ?, nejtežší krok je na vršek...
[5] z 3 do D : Projekt,ze stoje 8b+?,sd ?,
[6] z 3 do E : Projekt,sd 7b+/c/c+?, bez hrany
[7] z 3 do F : Projekt,sd 7b+/c,sd ?
[8] z 3 do G : Hra za hranou,sd 6c+/7a?
(kamkoliv jinám z3 je projekt)
[9] z 4 do 3 : Traverz do sedu,sd 6c/+?
[10] z 4 do F : Neviditelné peklo,sd 7a+?
[11] z 4 do G : Za hranu za hranu,sd 6c/+?
(kamkoliv jinám z4 je projekt)


Ukázka boulderingu u silnice, Jednosměrka sd 7a, foto: Ondra Beneš, 20.11.07

Nečekaná párty...

17. 11. 07 ||| Kdo nebyl o víkendu v Ostrově v kempu, přesně vím kdo, protože tam nebyl nikdo, tak ten by tomu stejně asi nevěřil, jelikož tomu sotva věřili ti co tam byli...

Zkrátka, proběhl nečekaný večírek o který se postaralo 7 studentek a jejich učitelka. Byly v kempu na semináři o Strukturálních fondech EU, od pátku do neděle. Škoda že se takhle nerozdováděly již v pátek. Sobotní noc (kdy holky tancovaly pod hispánskými ritmy, zářemi reflektorů, občas za doprovodu našeho bubnování a hry na vše co bylo po ruce…) se líbila všem zúčastněným a někteří (Rasta) si dokonce mysleli, že jsou v ráji...

Takže asi tak…

Na Moravě chumelí aneb ještě že tam nejsme.

16. 11. 07  Dorazil Ondra, tak co? Kam vyrazíme? Sněžník? Tam bude po kolena sněhu! Modřín? Tam ho bude trošku míň! Bahratal? Tam by to šlo ale, né, Německo né, mám koně v zelí. V Ústí není žádný sníh, tak pojedeme do labáku, na Torouše a pak bouldry! OK! Jedeme!

 

Toho, že v kaňonu Labe, je nejnižší místo v republice (115m. n. m.) musíme samozřejmě využít. Při průjezdu kaňonem se nám naskytl krásný pohled, na kterém bylo patrné, že sníh v tomto kraji leží tak od 260 metrů nad mořem. Vzpomněli jsme si na zprávy o počasí, přesněji na momentální sněhové běsnění na Moravě, “UF” oddychli jsme si.

 

Dorazili jsme na Toreadora a tak trošku jsme si ho vychválili. Ondra si tam nalezl pár metrů a osahal si Scaterboye, ten byl však navlhlý. Raději jsme vyrazili na bouldering. Vybrali jsme si Rosťovo bouldery nad tržnicí ve Hřensku, trošičku problém s parkingem a vůbec, objevit schody vedoucí nad masívy byla taky sranda. Vše se nakonec povedlo a schodiště nás dovedlo, do světa kde boulderistům je hej. Nikde nebyla ani vločka, jen převisy vedle převisů , projekt vedle projektu a samozřejmě dobré klimatické podmínky. No, zas tak úplně to nelepilo, ale bylo to v suchu, a občas i pod paprsky slunce.

 

Trošičku jsme se porozhlédli, po místních možnostech a poté se pustili do takové dírkované stěnky. Byl tam jeden starý boulder s již vybledlou červenou šipkou. Možná tak 6c? SD, ten jsme přebouchali a pustili se do traverzu, do leva, po dírkách, ze stejného SD. Přelez se povedl jen Ondrovi a klasifikace je prý tak :7b/+?

 

 

Přemístili jsme se vedle na Žížalu, měli jsme tam velké plány, spíš teda velké oči. Začali jsme na jediném, ošipkovaném boulderu co žížala nabízí. A právě na něm jsme i skončili. Celý boulder jde lézt, až do místa kdy se začne pokládat, tam jsme zjistili že vlastně nevíme jak dál. Strávili jsme v něm mnoho pokusů a s mávnutím ruky nad tímto směrem jsme odkráčeli k autu.

 

 

Cestou dolu jsme si všimli flojdů, hned nám nahnali strach, kvůli parkování. Nakonec vše dobře dopadlo a mohlo se jet na mejdánek do kempu.

 
Jak Toreádora tak i bouldery v Hřensku doporučuji...

Odkaz na Rosťovo průvodce : http://www.chyty.web3.cz/pruvodce/labakboulder.htm

Blanská jeskyně

 

03.11.0.: Do kempu Pod Císaře dorazil Kubánec s Káťou. Počasí nebylo ideální na nic a v hospodě jsme celý den trávit nechtěli a tak nás napadl nápad, zajít do nějaký jeskyně. Měl jsem vyčíhlou takovou díru na Modříně. Podle terénu jsem předpokládal že tam bude jeskyně a to dost velká a hluboká. A konečně se objevili blázni co by šli tam dolu semnou. Tak jsme vyrazili... Po příjezdu na místo jsme obhlíželi terén. Kubános vymet kdejakou díru co našel.

 

Ta pravá však čekala v Kančím koutku, tam jsme sešplhali po laně, protože vše bylo mokré a kluzké. Do jeskyně jsme si lano nebrali, šli jsme se jen mrknout jestli to někam vede v domnění že třeba objevíme novou jeskyni a v případě potřeby se pro lano vrátíme, to se však nestalo. Závratnou rychlostí jsme sestupovali do nitra země... vypadalo to nadějně, přišli první zatáčky a prolézačky. Dostali jsme se docela daleko když v tom si Kubánec všimnul šipky směřující doprava do úzké trhliny. Trošku mě to zklamalo, že tam nejsme první, ale zase jsem byl rád že už to tam někdo prolezl a evidentně to jde. Vydali jsme se tedy po šipce. Jen co vedoucí skupiny zmizel za rohem začalo se ozývat něco jako: "Tak to je šílený, hustý, to je hluboký, to pořád někam vede, to je hustá plazivka, ty woe jsem se zasekl, musíte pravým bokem" atd. Po tomhle zábavném místě, které jsme prožívali všichni dost podobně, následoval ještě malý komínek do finálového prostoru, kde na nás čekala jeskynní knížka. Knihu vložili do jeskyně nějací němci v roce 2001, bylo v ní docela dost zápisů, ale asi ani jeden český a tak jsme byli aspoň v něčem první... Cestou ven jsme jeskyni ještě trošku prozkoumali a vylezli jsme na povrch do již rozeběhlého stmívání. Večer jsme to v kempu náležitě oslavili za doprovodu mnoha hudebních nástrojů. A došlo i na školu bubnování v podání nějakého neznámého němce, kterému to náramně šlo a v kombinaci s Kubáncovo hrou na bongo to byl parádní mejdánek...


V kempu nebyla až na pár lidí ani noha, tak se dalo hezky řádit...

 

Výlet do Labáku...

 

 

02.11.07.: Protože Fido spadnul z višně (přibližně 35m) donutil mě a Ondru, abychom mu pomohly s jeho školní prácičkou (video o základních pravidlech sportovního lezení) nebo tak něco... Vybral si na to "Strážce Dolního Žlebu" a asi nejnevhodnější dobu jakou mohl. Když jsme přijížděli do Děčína už bylo jasný že se toho moc nenatočí. Celým kaňonem se táhly (už několik dní) mraky, byly nalepený na skalách což způsobilo navlhnutí i těch nejpřevyslejších stěn. Samozřejmě i ve všech jiných, okolních oblastech. Místní počasí je tady už dva týdny docela na kosočtverec. Necháme se překvapit jak to s ním do budoucna bude.... snad příznivě pro lezení, ale zatím to tu tak nevypadá. Přesto že celý den proudily labákem kapičky vody, tak pohled z vrchu do údolí plného krásně vybarvenými stromy a pobyt na čerstvém vzduchu stál za to (škoda že jsme neměli nějakej foťáček) Vydrželi jsme točit několik hodin a pak se přesunuli rychle na "Štand" a domu.