Vše začalo domluvou s fantomem lesa. (Martin Čermák) Psali jsme si po meilu, jako že budu přes svátky v kempu v Ostrově a budu chtít bouldrovat, pokud možno co nejvíc. Navrhnul jsem mu aby dorazil, že bych ho chtěl jednou vidět na vlastní oči. Měl v plánu také něco o svátcích podniknout, nevěděl však na jaké místo přesně vyrazit. Já dorazil do Ostrova 26. večer, následující den jsem se ven vůbec nedostal. Když jsem se probudil 28. a přišel do knajpy okolo 10h, všichni mi říkali že po mě byla sháňka a dotyčný šel na Augustinovo věžičku. Napadlo mě že by to mohl být Čermi, tak jsem neváhal, rychle se nasnídal a vyrazil.
Když jsem dorazil na věžičku nikdo tam nebyl ba ani náznak, ani stopa. Napadlo mě jít se mrknout nahoru na cestu pod skály, tam jsem objevil čerstvé stopy směřující k Německu. Vydal jsem se po nich a u Obra mi zmizeli. Slezl jsem dolu do lesa, mrknout se na nějaký bloky a v tom jsem narazil zase na ty samé šlápoty. Pokračoval jsem po nich a do toho pískal a volal Čermiho, nakonec mě uslyšel a tak jsme se střetli kousek od Lesního kamene. Byla celkem zima a Martinovi se moc lézt nechtělo, ale já když už jsem do těch skal vyrazil, tak jsem si chtěl taky udělat aspoň pár tempíček.
Dovedl jsem nás na Brusinkový kámen, tam máme jeden docela dlouhý traverz po chytech, tak jsme se do něj pustili. První pokusy končili v půlce kvůli mrazu. Druhý a poslední v posledních chytech, taktéž díky zimě, ale i díky bandaskám které v tomto počasí naskakovaly jak zběsilý. Docela nás to vyždímalo. Cestou spět jsem Martinovi ukázal ještě již zmiňovanou A. věžičku, tam jsme se dodělali a valili do kempu. Po čajíčku fantom zase odkráčel domů. A mě následovala zase hrozná kalba.
Další den 29. po krušném ránu jsem přemluvil Romana "Rastu" Líbala aby se sebou něco udělal a šel se mnou na čerstvý vzduch. Plán jsem měl jasný. Před několika lety jsem s kamarádem, těsně u hranic objevil jeskyňku, dopředu určenou k boulderingu.
Když jsme dorazili k jeskyňce byly jsme už docela zahřátý, tak jsme na nic nečekali a vrhli se na bouldrování. Rasta si vymýšlel nějaký bouldery uvnitř a já se vrhnul hnedle na traverz z hrany na hranu. Lezl jsem vrchem a nemohl jsem to pořád nějak vymyslet. Po pauze jsem ze stejného SD vyrazil na opačnou hranu, hezký boulder s takovým přehoupnutím na protější stěnku. Ten jsem tam šoupnul hned a vrátil se ke starému problému. Na závěr boulderingu jsem zjistil že při zemi za použití spáry je o hodně jednoduší. Díra je plná chytů, velkých i malých, ale člověk si tam vybírá ty co neutrhne. Logických bouldrů tam pár je: ze SD na vstupní straně buďto pořád rovně na hranu a nebo na hranu na druhé straně. Dále se dá z jedné z těch finálových hran lézt zase na tu druhou. V jeskyňce se dají vymyslet i jiná místa na nástup ze SD, bouldery se dají ztížit zákazem spodních nohou a nebo definováním chytů, prostě taková přírodní bouldrovka.
30. se jen pařilo, prostě hrůza... následující den 31. chtěli nově příchozí kamarádi jenž viděli fotky jeskyňky, tuhle díru navštívit a tak jsme vyrazili. Už u Lesního kamene jsem viděl že počasí je trošku drsnější nežli předevčírem. Bylo ojíněno snad všechno, zkrátka i převislé bouldery, jenž bývají věčně v suchu. To mě přivedlo na myšlenku: "co když bude ojíněná i ta díra uvnitř? no uvidíme" Po příchodu samo sebou byla namrzlá tak jak jsem si myslel, celkem dost, tak že maglajz z minula splýval s námrazou. Tentokrát jsem ovšem vyrazil s opravdovýma tvrďákama, kteří rozdělali oheň a řekli: "když už jsme tady, tak to přeci vyzkoušíme" Zjistili jsme že používané chyty jsou celkem v pohodě a tak se uskutečnila poslední boulder sejšn v roce 2007. Vylezli jsme co se dalo, vymysleli jsme si boulder s povynýmy chyty, prý že jednoduchý, prostě kotel a tak jsme to raději zabalili. Nevím proč, ale všichni chtějí vidět A. věžičku. Lezecký den skončil o 5 na ní, kluci se tam dorvali a to doslovně. Večer následovala silvestrovská oslava a ráno zase nový rok, tak uvidíme co nám přinese.
JEŠTĚ DODÁM VIDEIKO ZE SILVESTROVSKÉHO BOULDERINGU, ALE AŽ BUDU MÍT TROŠKU VOLNÉHO ČASU
PS: Brusinkový kámen naleznete v lese, trošku níže a kousek za Obrem směrem k Německu, je vidět z cesty v údolí. Věž Stoličku naleznete v hraničním údolíčku, max. 10m chůze za Obeliskem, taktéž směrem k Německu. Věž je v Ostrovském průvodci.
