Přesně tenhle den nastal, bylo hnusné vedro a do toho ještě pršelo. Rozhodli jsme se tedy, že pojedeme omrknout boulderovou oblast : BREITER STEIN, ležící na pravém břehu labe, kousíček od Pirny.
Věci na lezení jsme si samozřejmě vzali s sebou, máme totiž již velké zkušenosti s počasím za hranicemi. Jen co sme je přejely začalo se vyjasňovat a sem tam vykouklo sluníčko. Narazili sme na objížďku a tak se nám podařilo cestou projet ještě spoustu neznámých a zajímavých míst. Po příjezdu ještě chvilinku poprchávalo, ale výtr jenž zrovna tam foukal jako šílený, celou oblohu rozkouskoval na tisíce rychle se pohybujících mraků.
Při pohledu na mapku oblasti, kterou jsme si vytiskli na
www.gulag-online.de nám to hlavy zprvu nebrali a tak jsme se museli dokonce ptát i lidí kde to vlastně jsme a kam bychom měli vyrazit... :-) Nicméně po zorientování v mapě sme dorazili na kopec na kterém se celá oblast nachází. při spatření prvních balvanů, respektive celého skalního komplexu u vyhlídky (sektor 3) se nám očíčka rozzářili. Omrkli sme tenhle sektor a hlavně místní, široko daleko neobviklý materiál, je to tvrdý pískovec plný děr, prošitý křemenýmy žílamy, podobně jako Sušky.
Neotáleli sme a vydali se do sektoru číslo 2, podle průvodce to vypadalo jako nejlepší místo.
Je to skupina balvanů rozkládajícíse na zlomu vykácené mítiny a lesa. Překvapila nás spousta věcí : krásné tvary, krásné směry, letní slunce spolu s Arktickým větrem, výborné tření, několik zmijí a to že tam bylo vysekáno a přišroubováno, tak to nás naopak vůbec nepřekvapilo. Každopádně se nám to místo líbylo a parádně sme si tam zabouldrovali.
Po téměř půl hodinovém bloudění a pobíhání sem a tam po lese se nám podařilo nalézt sektor číslo 1. Tam jsme již pociťovali únavu z nadměrného použití naší energie, tak jsme to tam nepřeháněli, dali jen pár bouldříků, vrátili se na vyhlídku, sfoukli náš rituál a vyrazili spět domu.
Foto : Jar.telefon.
Neotáleli sme a vydali se do sektoru číslo 2, podle průvodce to vypadalo jako nejlepší místo.
Je to skupina balvanů rozkládajícíse na zlomu vykácené mítiny a lesa. Překvapila nás spousta věcí : krásné tvary, krásné směry, letní slunce spolu s Arktickým větrem, výborné tření, několik zmijí a to že tam bylo vysekáno a přišroubováno, tak to nás naopak vůbec nepřekvapilo. Každopádně se nám to místo líbylo a parádně sme si tam zabouldrovali.
Po téměř půl hodinovém bloudění a pobíhání sem a tam po lese se nám podařilo nalézt sektor číslo 1. Tam jsme již pociťovali únavu z nadměrného použití naší energie, tak jsme to tam nepřeháněli, dali jen pár bouldříků, vrátili se na vyhlídku, sfoukli náš rituál a vyrazili spět domu.
Foto : Jar.telefon.
