středa 28. listopadu 2007

Ostrov : Augustinova věžička



28. 11. 07 ||| Objevil se u mě Moucha (Jan Duchoň), něco jsme poladili a vydali jsme se za boulderingem. Už druhým dnem bylo v okolí Tisí krásně, nebyla žádná chumelenice ba ani mlha a toho se muselo využít, kdo ví kdy tady zase bude tak hezky... Sněhu tu není moc, ale je a plácat se jím někam daleko se mi rozhodně nechtělo, proto padla volba na Ostrov. Je tam dost boulderingu blízko od auta, pár kousků dokonce i přímo ze silnice... Nahoře u silnice byly šutry ováté sněhem a mokré a tak nezbývala jiná volba nežli Augustinova věžička.


Věžička je vlastně spíše balvan a to hezky velký. Nalézá se přímo pod Ostrovskou dominantou, kterou je bezesporu věž Císař. Přístup k bloku je nejlepší ze silnice, tak 50m na silnici za rybníkem směrem k hranici u plynových nádrží svahem nahoru, šutr je vidět už z cesty... Napřed jsem měl pocit že si tam moc nezalezeme, ale po chvilce jsem si začal vybavovat starý bouldry a variantičky, což mělo za následek: bouldrování až do tmy a naší velkou spokojenost, prostě lepší než na stěně...
 



Poprvé jsem na tomto balvanu bouldroval už tak před 10 rokama. Spolu s Růžanem jsme se marně pokoušeli o traverz v údolce a už tehdy jsem věděl, že tenhle šutr jednou bude v kurzu, vím to i dnes, ale kdy to bude, tak to vážně netušim... třeba už brzo... Jenže takových šutrů tady je, že na tenhle není moc času. Párkrát jsme tam bouldřili s Ondrou, spolu jsme dokonce celý balvan čistili a upravovali okolní terén. Zatím je zde asi 10 bouldříků a variant a samozřejmě i pár projektů s velkým P.

[1] z 1 do A : Rozhýbátko,sd 6a+/b
(kamkoliv jinám z1 je projekt)
[2] z 2 do A : Měká radost,sd 6b+/c
[3] z 2 do B : Projekt,sd 7a+? bez hrany?
(kamkoliv jinám z2 je projekt)
[4] z 3 do C : Projekt,ze stoje 8a+?,sd ?, nejtežší krok je na vršek...
[5] z 3 do D : Projekt,ze stoje 8b+?,sd ?,
[6] z 3 do E : Projekt,sd 7b+/c/c+?, bez hrany
[7] z 3 do F : Projekt,sd 7b+/c,sd ?
[8] z 3 do G : Hra za hranou,sd 6c+/7a?
(kamkoliv jinám z3 je projekt)
[9] z 4 do 3 : Traverz do sedu,sd 6c/+?
[10] z 4 do F : Neviditelné peklo,sd 7a+?
[11] z 4 do G : Za hranu za hranu,sd 6c/+?
(kamkoliv jinám z4 je projekt)


Ukázka boulderingu u silnice, Jednosměrka sd 7a, foto: Ondra Beneš, 20.11.07

sobota 17. listopadu 2007

Nečekaná párty...

17. 11. 07 ||| Kdo nebyl o víkendu v Ostrově v kempu, přesně vím kdo, protože tam nebyl nikdo, tak ten by tomu stejně asi nevěřil, jelikož tomu sotva věřili ti co tam byli...





Zkrátka, proběhl nečekaný večírek o který se postaralo 7 studentek a jejich učitelka. Byly v kempu na semináři o Strukturálních fondech EU, od pátku do neděle. Škoda že se takhle nerozdováděly již v pátek. Sobotní noc (kdy holky tancovaly pod hispánskými ritmy, zářemi reflektorů, občas za doprovodu našeho bubnování a hry na vše co bylo po ruce…) se líbila všem zúčastněným a někteří (Rasta) si dokonce mysleli, že jsou v ráji...

Takže asi tak…

pátek 16. listopadu 2007

Na Moravě chumelí aneb ještě že tam nejsme.

16. 11. 07  Dorazil Ondra, tak co? Kam vyrazíme? Sněžník? Tam bude po kolena sněhu! Modřín? Tam ho bude trošku míň! Bahratal? Tam by to šlo ale, né, Německo né, mám koně v zelí. V Ústí není žádný sníh, tak pojedeme do labáku, na Torouše a pak bouldry! OK! Jedeme!
 
Toho, že v kaňonu Labe, je nejnižší místo v republice (115m. n. m.) musíme samozřejmě využít. Při průjezdu kaňonem se nám naskytl krásný pohled, na kterém bylo patrné, že sníh v tomto kraji leží tak od 260 metrů nad mořem. Vzpomněli jsme si na zprávy o počasí, přesněji na momentální sněhové běsnění na Moravě, “UF” oddychli jsme si.
 
Dorazili jsme na Toreadora a tak trošku jsme si ho vychválili. Ondra si tam nalezl pár metrů a osahal si Scaterboye, ten byl však navlhlý. Raději jsme vyrazili na bouldering. Vybrali jsme si Rosťovo bouldery nad tržnicí ve Hřensku, trošičku problém s parkingem a vůbec, objevit schody vedoucí nad masívy byla taky sranda. Vše se nakonec povedlo a schodiště nás dovedlo, do světa kde boulderistům je hej. Nikde nebyla ani vločka, jen převisy vedle převisů , projekt vedle projektu a samozřejmě dobré klimatické podmínky. No, zas tak úplně to nelepilo, ale bylo to v suchu, a občas i pod paprsky slunce.
 
Trošičku jsme se porozhlédli, po místních možnostech a poté se pustili do takové dírkované stěnky. Byl tam jeden starý boulder s již vybledlou červenou šipkou. Možná tak 6c? SD, ten jsme přebouchali a pustili se do traverzu, do leva, po dírkách, ze stejného SD. Přelez se povedl jen Ondrovi a klasifikace je prý tak :7b/+?
 

 
Přemístili jsme se vedle na Žížalu, měli jsme tam velké plány, spíš teda velké oči. Začali jsme na jediném, ošipkovaném boulderu co žížala nabízí. A právě na něm jsme i skončili. Celý boulder jde lézt, až do místa kdy se začne pokládat, tam jsme zjistili že vlastně nevíme jak dál. Strávili jsme v něm mnoho pokusů a s mávnutím ruky nad tímto směrem jsme odkráčeli k autu.
 

 
Cestou dolu jsme si všimli flojdů, hned nám nahnali strach, kvůli parkování. Nakonec vše dobře dopadlo a mohlo se jet na mejdánek do kempu.
 
Jak Toreádora tak i bouldery v Hřensku doporučuji...

Odkaz na Rosťovo průvodce : http://www.chyty.web3.cz/pruvodce/labakboulder.htm


sobota 3. listopadu 2007

Blanská jeskyně


03.11.0.: Do kempu Pod Císaře dorazil Kubánec s Káťou. Počasí nebylo ideální na nic a v hospodě jsme celý den trávit nechtěli a tak nás napadl nápad, zajít do nějaký jeskyně. Měl jsem vyčíhlou takovou díru na Modříně. Podle terénu jsem předpokládal že tam bude jeskyně a to dost velká a hluboká. A konečně se objevili blázni co by šli tam dolu semnou. Tak jsme vyrazili... Po příjezdu na místo jsme obhlíželi terén. Kubános vymet kdejakou díru co našel.

 

Ta pravá však čekala v Kančím koutku, tam jsme sešplhali po laně, protože vše bylo mokré a kluzké. Do jeskyně jsme si lano nebrali, šli jsme se jen mrknout jestli to někam vede v domnění že třeba objevíme novou jeskyni a v případě potřeby se pro lano vrátíme, to se však nestalo. Závratnou rychlostí jsme sestupovali do nitra země... vypadalo to nadějně, přišli první zatáčky a prolézačky. Dostali jsme se docela daleko když v tom si Kubánec všimnul šipky směřující doprava do úzké trhliny. Trošku mě to zklamalo, že tam nejsme první, ale zase jsem byl rád že už to tam někdo prolezl a evidentně to jde. Vydali jsme se tedy po šipce. Jen co vedoucí skupiny zmizel za rohem začalo se ozývat něco jako: "Tak to je šílený, hustý, to je hluboký, to pořád někam vede, to je hustá plazivka, ty woe jsem se zasekl, musíte pravým bokem" atd. Po tomhle zábavném místě, které jsme prožívali všichni dost podobně, následoval ještě malý komínek do finálového prostoru, kde na nás čekala jeskynní knížka. Knihu vložili do jeskyně nějací němci v roce 2001, bylo v ní docela dost zápisů, ale asi ani jeden český a tak jsme byli aspoň v něčem první... Cestou ven jsme jeskyni ještě trošku prozkoumali a vylezli jsme na povrch do již rozeběhlého stmívání. Večer jsme to v kempu náležitě oslavili za doprovodu mnoha hudebních nástrojů. A došlo i na školu bubnování v podání nějakého neznámého němce, kterému to náramně šlo a v kombinaci s Kubáncovo hrou na bongo to byl parádní mejdánek...


V kempu nebyla až na pár lidí ani noha, tak se dalo hezky řádit...




 

pátek 2. listopadu 2007

Výlet do Labáku...

 

 

02.11.07.: Protože Fido spadnul z višně (přibližně 35m) donutil mě a Ondru, abychom mu pomohly s jeho školní prácičkou (video o základních pravidlech sportovního lezení) nebo tak něco... Vybral si na to "Strážce Dolního Žlebu" a asi nejnevhodnější dobu jakou mohl. Když jsme přijížděli do Děčína už bylo jasný že se toho moc nenatočí. Celým kaňonem se táhly (už několik dní) mraky, byly nalepený na skalách což způsobilo navlhnutí i těch nejpřevyslejších stěn. Samozřejmě i ve všech jiných, okolních oblastech. Místní počasí je tady už dva týdny docela na kosočtverec. Necháme se překvapit jak to s ním do budoucna bude.... snad příznivě pro lezení, ale zatím to tu tak nevypadá. Přesto že celý den proudily labákem kapičky vody, tak pohled z vrchu do údolí plného krásně vybarvenými stromy a pobyt na čerstvém vzduchu stál za to (škoda že jsme neměli nějakej foťáček) Vydrželi jsme točit několik hodin a pak se přesunuli rychle na "Štand" a domu.


sobota 27. října 2007

Křest knihy : Lezení v Sasku


Čtvrtá hodina ranní v Refugiu, panorama z mobilu...

Letos se v Tisé otevřela nová restaurace, respektive "REFUGIO" Malá, ale útulná a dokonce i s outdoorovým krámečkem, co vám budu povídat... hlavní moto provozovatelů je: "NECHTE SE HÝČKAT" Letos také vznikla nová horolezecká kniha o lezení v Sasských pískovcích. Autorem je Jarda Maršík junior a podnětem k sepsání knihy byl jeho seriál o lezení v Sasku na www.lezec.cz Kniha rozměrů publikace Rock Stars je doplněna krásnýma fotkama od spoluautora, (jak sám Jarda říká) podivína Žofky, www.rockart.cz Fotografovat se pro knihu nechala "v jedné z nejlepších pískovcových oblastí evropy" řada našich více či méně známých lezců, jako je např. Mára Holeček, Tomáš Bardas, Jiří Slavík a mnoho dalších. A letos, mi bylo taky pěkně blbě, veškerou zásluhu na tom měla křest (27.10.07) právě zmiňované knihy v právě zmiňované restauraci. Na akcičce (jen pro pozvané) kde bylo vše zadax i s večeří se krom autorů a až na dva nepřítomné fotografované lezce sešel hojný počet lidí, samo sebou i pár nepozvaných. Samotného aktu křtu se ujala ikona Sasského lezení, sám (malý) veliký Bernd Arnold. Křest, která končila až v ranních hodinách se povedla asi stejně jako samotná kniha, která je fakt náramná a vřele jí doporučuji k zakoupení. Na trh by se měla dostat co nevidět, díky distribuci nakladatelství Freytag & Berndt, které se na vývoji knihy podílelo. Cena by měla být necelý litr. Tipoval jsem daleko víc a myslím že to pro řadu horolezců bude hezký dárek k vánocům. Nějakou tu recenzi na knihu nejspíš naleznete i na lezci, jelikož jeho admini byli na akci v plném počtu.

 

pondělí 15. října 2007

Místo pro Kiting...


15.10.07.: Sněžník byl v dřívějších dobách nazíván: "Větrné lázně" není tedy divu že je oblíbeným místem nejen pro lezení a bouldering po dešti, ale i Kiting a jiné aktivity s větrem spojené... A tak při našem výletu za projekty jsme na louce narazili na našeho kamaráda "Ramstu" z Jílové. Jednoho z průkopníkú místního boulderingu, který se už několik let oddává jiným radovánkám nežli lezení.


 

pátek 12. října 2007

Nový sektor na Modříně : Kančí koutek.


Výhled z K. Koutku na Libouchec

12.10.07- Volá mi Ondra, ví že jsem momentálně nemocný, tak se ptá jak mi je a jestli s nima pojedu bouldrovat. Je mi fakt zle a tak chvilku váhám, nakonec se rozhodnu že jo! Mám se potit doma? Nebo chvilku na čerstvém vzduchu? Hned se mě ptá jestli mám nějaký plán kam by jsme šli bouldrovat. No a já přesně vím kam, už několik měsíců koukám ze skal na Modříně do takové rokle, která zdá se být bouldrově přínosná. Tak pravím " vím a je to 3 vteřiny od auta"

O necelou půl hodinku byl u mě společně s Culdou a Terezkou, naložil jsem se do auta a vyrazily jsme směr Modřín. Zaparkovaly jsme na našem oblíbeném místě…”kde to je“? “tamhle” “aha, to je pohoda” zaznělo v lese…

Nebylo to snad ani 100 kroků, když jsme začali sestupovat do ode mě již obílené roklinky.Jeden člen akcičky s tím měl trošičku starosti, ukázalo se, že však naprosto zbytečné. Po sestupu se klukům arénka líbila, tak jsem byl vcelku spokojený.

Času nebylo zase tolik, proto se hnedle rozmístilo potřebné vybavení...

Měl jsem chuť na boulderig jako sv…, a abych nepokoušel své štěstí raději jsem k tomu všemu jen přihlížel. Ostatní se začali rozlézat na docela hezké, jednoduché a asi 4metrové hrance za 5+ možná 6a.SD ze stoje taky.

 
K. Koutek

Po hrance následovala stěnka hnedle vedle, kde oproti předešlému problému nastávaly dokonce už i problémy a to tak velké, že se již zdálo o případném neúspěchu.Boulder začíná ze sedu, za levou hranu a něco ve stěnce, následuje rozmach i za druhou hranu, několikrát to samé a pak už jen tři finálové lištičky s výlezem. Jako první ho vylezl Culda a jak to u něj chodí, samozřejmě ne ze sedu a tak musel ještě jednou. Odhadovaná klasifikace je 6c+ SD a 6b+ ze stoje.

 
Terka hrotí 6c   &   Ondra v 7c

Další boulder vznikl z náhorní strany na Kančí zub. Ze sedu u levé hrany průchodu, start z hrany a lišty napravo , posléze bočospoďák boule, dírka, přídrž, madlo a výlez. Klasifikace 6c dala do těla všem a to ještě nevěděli že to je výlez,možná jedna třetina následujícího problémku. Problémku o kterém tam padaly názory : “to není boulder, ale cesta, jedna kratší cesta v Juře, takové to osm á , á plus, bouldrový 7c!!!”Na tomhle problémku, jenž se dá rozdělit do tří boulderů dle místa nástupu skončilo veškeré ostatní dění a asi i veškeré síly všech zúčastněných. Boulder zůstal nakonec nezdolán, nechybělo mnoho a Ondra by ho dal, bohužel ho shodil některý z finálových kroků a to ne jednou.

Takže tento “Prasečí boulder” se nastupuje v údolce, jen jeden blok, to znamená : bez kamene, start ze sedu z takové větší lišty a za pomoci hrany a všeho v jejim okolí do výrazné, větší police (z té začíná druhý nástup 7a) již v začátku průchodu, dále buď vrchem a nebo spodem do již zmiňovaného 6céčka.

  

Topo : Kančí koutek