Po hodně dlouhé době se konečně v Ostrově oběvila suchá asfaltka, což je takové naše znamení, že dneska by to šlo. Něco přez měsíc tu bylo nevlídné počasí, neustále sněžilo, hned na to to zase roztálo a takhle to šlo neustále dokola.
No ono stejně nebylo s kym bouldrovat, Ondra se učil na zkoušky, Fido spadl z lešení a zlámal si ruku, Zdenda byl v Americe no a chudák Culda podlehl světové krizi.
Avšak nastal čas svátků a Ondra měl po zkouškách, takže sme konečně mohli něco podniknout. Dokonce se umoudřilo i zdejší počasí, během dvou dnů roztál skoro všechen sníh v Ostrově. Nicméně na vršku skal ho bylo ještě poměrně dosti a neustále tál. Když dorazil Ondra, tak sme nevěděli kam vyrazit, Sněžník sme zamítli hned, mysleli sme na Hřensko, nebo Bahru, ale nechtělo se nám jezdit daleko, tak sme zvolili Modřín, je nejblíž k autu a měli sme za to, že najdeme nějaké suché masívky a prostě si jen tak zablbneme. Po příchodu na naše hřiště a asi půlhodinové procházce pod stěnami jsme rázem zjistili, že jako místňáci sme dnes udělali chybu, kterou děláme tak jednou za deset let. :-) Všechno, ale úplně všechno bylo prodojené. Skrátka místo toho abychom si užívali suchého Bahratalu a nebo Labáku, brodili sme se sněhoblátem v džungli. Zbývalo nám jen několik možností pokud sme chtěli zůstat na modříně, za prvé Průchod u Nandaly, ten je suchý snad vždy, za druhé, velký blok opřený o skálu nesoucí název Stará Bašta, ta se nalézá asi tak max. 500 metrů od Rajské věže, směrem na Tisou. Je to takový vysoký skalní stan o kterém sem byl přesvědčen, že bude v suchu.
Času nám ubývalo atak nebylo nad čím otálet, pokud sme se chtěli aspoň trošku zahýbat, tudíž sme změnili náš směr a vydali se k Baště. Po příchodu na místo, když byl Ondra ještě za rohem skály a neviděl jak to tam vypadá, jsem si dovolil zavtípkovat větou "ty vole, to je taky nachcaný" na to se ozvalo z poza rohu pár nadávek a tak sem zase rychle musel parťáka uklidnit, že teda ne a že si tu určitě zalezeme.
Stěna přepadlého bloku byla z větší části suchá, avšak né celá, takže sme tam vylezli co se dalo, byly to tedy jen 3 bouldry, ale měli sme radost, že sme se aspoň trošku zahýbali. Všechny měly stejný konec který byl ve velké polici na které rostla houba, což sme vůbec nechápali.
Po tomto vyčerpání suchých míst sme se přesunuli na protější stěnu která byla taky suchá. Tam sme si vymysleli pár do jisté míry definovaných bouldrů. Po vyčerpání možností i na téhle stěnce byla naše chuť k lezení neustále na svém místě a tak následoval přesun do průchodu k Nandale. Tam sme se tentokrát vrhli na protejší stěnku na které vzniky další dva nové bouldry. Jeden docela dlouhý a hezký traverz z hlubin průchodu směřující na hranu užšího vstupu tak za 7a a hezký boulder ze sedu do díry třeba za 6b+.
Po těchto kouscích které jsme nezvládli vyfotit, začalo se šeřit a tak nám nezbývalo nic než se dát na ústup.
