03.11.0.: Do kempu Pod Císaře dorazil Kubánec s Káťou. Počasí nebylo ideální na nic a v hospodě jsme celý den trávit nechtěli a tak nás napadl nápad, zajít do nějaký jeskyně. Měl jsem vyčíhlou takovou díru na Modříně. Podle terénu jsem předpokládal že tam bude jeskyně a to dost velká a hluboká. A konečně se objevili blázni co by šli tam dolu semnou. Tak jsme vyrazili... Po příjezdu na místo jsme obhlíželi terén. Kubános vymet kdejakou díru co našel.
Ta pravá však čekala v Kančím koutku, tam jsme sešplhali po laně, protože vše bylo mokré a kluzké. Do jeskyně jsme si lano nebrali, šli jsme se jen mrknout jestli to někam vede v domnění že třeba objevíme novou jeskyni a v případě potřeby se pro lano vrátíme, to se však nestalo. Závratnou rychlostí jsme sestupovali do nitra země... vypadalo to nadějně, přišli první zatáčky a prolézačky. Dostali jsme se docela daleko když v tom si Kubánec všimnul šipky směřující doprava do úzké trhliny. Trošku mě to zklamalo, že tam nejsme první, ale zase jsem byl rád že už to tam někdo prolezl a evidentně to jde. Vydali jsme se tedy po šipce. Jen co vedoucí skupiny zmizel za rohem začalo se ozývat něco jako: "Tak to je šílený, hustý, to je hluboký, to pořád někam vede, to je hustá plazivka, ty woe jsem se zasekl, musíte pravým bokem" atd. Po tomhle zábavném místě, které jsme prožívali všichni dost podobně, následoval ještě malý komínek do finálového prostoru, kde na nás čekala jeskynní knížka. Knihu vložili do jeskyně nějací němci v roce 2001, bylo v ní docela dost zápisů, ale asi ani jeden český a tak jsme byli aspoň v něčem první... Cestou ven jsme jeskyni ještě trošku prozkoumali a vylezli jsme na povrch do již rozeběhlého stmívání. Večer jsme to v kempu náležitě oslavili za doprovodu mnoha hudebních nástrojů. A došlo i na školu bubnování v podání nějakého neznámého němce, kterému to náramně šlo a v kombinaci s Kubáncovo hrou na bongo to byl parádní mejdánek...
V kempu nebyla až na pár lidí ani noha, tak se dalo hezky řádit...
Ta pravá však čekala v Kančím koutku, tam jsme sešplhali po laně, protože vše bylo mokré a kluzké. Do jeskyně jsme si lano nebrali, šli jsme se jen mrknout jestli to někam vede v domnění že třeba objevíme novou jeskyni a v případě potřeby se pro lano vrátíme, to se však nestalo. Závratnou rychlostí jsme sestupovali do nitra země... vypadalo to nadějně, přišli první zatáčky a prolézačky. Dostali jsme se docela daleko když v tom si Kubánec všimnul šipky směřující doprava do úzké trhliny. Trošku mě to zklamalo, že tam nejsme první, ale zase jsem byl rád že už to tam někdo prolezl a evidentně to jde. Vydali jsme se tedy po šipce. Jen co vedoucí skupiny zmizel za rohem začalo se ozývat něco jako: "Tak to je šílený, hustý, to je hluboký, to pořád někam vede, to je hustá plazivka, ty woe jsem se zasekl, musíte pravým bokem" atd. Po tomhle zábavném místě, které jsme prožívali všichni dost podobně, následoval ještě malý komínek do finálového prostoru, kde na nás čekala jeskynní knížka. Knihu vložili do jeskyně nějací němci v roce 2001, bylo v ní docela dost zápisů, ale asi ani jeden český a tak jsme byli aspoň v něčem první... Cestou ven jsme jeskyni ještě trošku prozkoumali a vylezli jsme na povrch do již rozeběhlého stmívání. Večer jsme to v kempu náležitě oslavili za doprovodu mnoha hudebních nástrojů. A došlo i na školu bubnování v podání nějakého neznámého němce, kterému to náramně šlo a v kombinaci s Kubáncovo hrou na bongo to byl parádní mejdánek...
V kempu nebyla až na pár lidí ani noha, tak se dalo hezky řádit...
Žádné komentáře:
Okomentovat