Jaroslav Ježek: Na Moravě chumelí aneb ještě že tam nejsme.

16. 11. 07 Dorazil Ondra, tak co? Kam vyrazíme? Sněžník? Tam bude po kolena sněhu! Modřín? Tam ho bude trošku míň! Bahratal? Tam by to šlo ale, né, Německo né, mám koně v zelí. V Ústí není žádný sníh, tak pojedeme do labáku, na Torouše a pak bouldry! OK! Jedeme!

Toho, že v kaňonu Labe, je nejnižší místo v republice (115m. n. m.) musíme samozřejmě využít. Při průjezdu kaňonem se nám naskytl krásný pohled, na kterém bylo patrné, že sníh v tomto kraji leží tak od 260 metrů nad mořem. Vzpomněli jsme si na zprávy o počasí, přesněji na momentální sněhové běsnění na Moravě, “UF” oddychli jsme si.

Dorazili jsme na Toreadora a tak trošku jsme si ho vychválili. Ondra si tam nalezl pár metrů a osahal si Scaterboye, ten byl však navlhlý. Raději jsme vyrazili na bouldering. Vybrali jsme si Rosťovo bouldery nad tržnicí ve Hřensku, trošičku problém s parkingem a vůbec, objevit schody vedoucí nad masívy byla taky sranda. Vše se nakonec povedlo a schodiště nás dovedlo, do světa kde boulderistům je hej. Nikde nebyla ani vločka, jen převisy vedle převisů , projekt vedle projektu a samozřejmě dobré klimatické podmínky. No, zas tak úplně to nelepilo, ale bylo to v suchu, a občas i pod paprsky slunce.

Trošičku jsme se porozhlédli, po místních možnostech a poté se pustili do takové dírkované stěnky. Byl tam jeden starý boulder s již vybledlou červenou šipkou. Možná tak 6c? SD, ten jsme přebouchali a pustili se do traverzu, do leva, po dírkách, ze stejného SD. Přelez se povedl jen Ondrovi a klasifikace je prý tak :7b/+?

Přemístili jsme se vedle na Žížalu, měli jsme tam velké plány, spíš teda velké oči. Začali jsme na jediném, ošipkovaném boulderu co žížala nabízí. A právě na něm jsme i skončili. Celý boulder jde lézt, až do místa kdy se začne pokládat, tam jsme zjistili že vlastně nevíme jak dál. Strávili jsme v něm mnoho pokusů a s mávnutím ruky nad tímto směrem jsme odkráčeli k autu.