Nevím co bych vám tu vyprávěl, když tomu vůbec nerozumím. Zkrátka byli jsme kajtovat na Adolfově, což je asi nejlepší místo v našem okolí pro tuhle aktivitu. Všude byla hnusná mlha, takže když jsme se dostali na Adolfovské pláně, byli jsme náramně překvapeni, že zrovna tam svítí sluníčko. Lidí tam bylo docela dost, za celý den tam mohlo být tak 40 kajtařů. Ze začátku moc nefoukalo, ale postupně vítr nabíral na síle.
Nikdy před tím jsem to nezkoušel, takže když zavelel Miloš že nastal můj čas, byl jsem z toho trošku vedle. Moc mi to nešlo, zkoušel sem si s drakem hrát jen tak na sucho... :-) Průběžně mi vždy někdo poradil nějaký ten trýček. Když už mě to nebavilo jen tak, tak jsem si půjčil Pínovo fošnu, zvedl sem draka do vzduchu a valil sem... na první ostrý pokus to bylo docela fajn... občas sem spadl, ale hned sem se nechal drakem vystřelit a pokračoval jsem v jízdě... foukalo neustále víc a víc, tak jsem neohroženě valil dál a dál a to docela hodně daleko, blíž a blíž k Německu, až do míst v kterých jsem si říkal, že je něco špatně a přemýšlel jsem nad tím jak se vlastně dostanu zpět. On mi totiž nikdo neřekl, že se jezdí po boku větru a né po větru a to byl můj problém. Když mi došlo, že zpět se s drakem nedostanu, tak jsem ho shodil na zem, zabalil, popadl desku na ramena a vydal se po svých na místo startu, to bylo dost daleko a tak jsem asi půl hodiny šlapal po poli jako debil... :-)
Tohle mi na seznámení s Kajtingem bohatě stačilo, pak už jsem jen fotil a fotil a mrznul a mrznul.
Bylo krásně a tak se objevilo na netu hned i videiko.
Foto : Jar.
Více fotek v galerii Pod Císařem.
Žádné komentáře:
Okomentovat